K Animotéce jsem se dostala přes svoji spolubydlící, Andreu Staškovou. Dlouhou dobu se tvářila tajemně a nesvěřovala se mi. Citovým
vydíráním jsem z ní dostala informaci, že se chystá vypracovávat projekt do
Studentského kina. Ztropila jsem hysterickou scénu a ona a zbytek jejích přátel
mě musely vzít na milost. Po nějaké době jsem zjistila, že jsem jediná
z nich, kdo se nějakým způsobem orientuje v animovaném filmu, a tak
jsem se stala jedním z dramaturgů. Protože program už je vymyšlený, starám
se teď v Animotéce dohromady s Jakubem Pacnerem o propagaci.
Musím říct, že Studentské kino pro mě bylo jako dar
z nebes. Po roce na filmové vědě už jsem se málem usouvztažnila
s faktem, že ze mě bude badatel. Svět teorie pro mě byl velkou zkouškou,
ale praxe ve Studentském kině snad bude alespoň nějakým zadostiučiněním.
Mimo Animotéku mě můžete vidět v rámci sekce IKEA „Zeptejte se Anny“. Další dotazy tedy směřujte tam…
Žádné komentáře:
Okomentovat