Profil: Andrea Stašková, vedoucí projektu

Proč dělám Animotéku? Je to výzva a je to zkušenost. Vést takhle velký projekt (z mé perspektivy) je něco nového a učím se každý den – jak organizovat pracovní skupinu, jak zvládat stres, jak dělat kompromisy. Ale to nejlepší teprve přijde – samotné večery, které plánujeme už pár měsíců na papíře a vlastně si vůbec neumíme představit, jaké to bude doopravdy. A já se nejvíc těším, až konečně po tom dlouhém létě uvidím výsledky „z masa a kostí“, reakce veřejnosti, podporu či kritiku. Už to nebude vaření z vody, ale reflexe, která nás opět posune. A taky na tu první klidnou deci po Úvodním večeru, někde uprostřed noci mezi čtvrtkem a pátkem v hospodě, kde si s týmem připijeme na vykopnutí projektu.

Jako vedoucí projektu se snažím zkrotit tu skvělou bandu pod sebou, především. Jsou to všechno tak různé povahy, názory a přístupy, že mi z toho jde občas hlava kolem – zvlášť na schůzi při plné účasti. Ale od toho tu jsem, abych v tom shluku připomínek rozhodla, co je pro projekt do budoucna nejefektivnější, a tak to taky beru. Někdo to dělat musí a jistě je spousta lidí, kteří by to dělali lépe. Ale myslím, že málokdo by tomu obětoval tolik času – jsem trochu workoholik a to je pro Animotéku výhoda.

A mimo projekt… toho moc nestíhám. Snažím se dohánět, co zanedbávám – jíst zdravě, spát a nezbláznit se. Můj každodenní cíl je mít tři klidné momenty dne: klidné ráno - snídaně, čaj a čtení zpráv ze světa, pak klidné kafe s někým blízkým v průběhu dne a klidné usínání s beletrií a čistou hlavou. A jinak prostě utáhnout školu, trávit čas s lidmi, které mám ráda, a když je čas, věnovat se koníčkům – hudbě, fotografii, literatuře, přírodě, cestování… Všechen můj čas si teď však bere Animotéka a všichni ti boží lidé kolem ní.